Domů - Statistika - Registrace - Hledat - | Texty | Galerie | Návod | Zachráněné |Astrologické stránky
Astrologické forum / Babinec / Střední cesta ... existuje ještě?
. 1 . 2 . >>
Autor Zpráva
Jardine
člen


# Zasláno: 1.7.2012 21:19  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ahojte, přicházím s jedním neastrologickým tématem, které mi už delší dobu leží v hlavě. Inspiroval mě k tomu článek lékaře Jana Hnízdila

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil. php?itemid=15556

plus pozorování cvrkotu kolem sebe.

Hnízdil se ve své praxi pravidelně setkává s dvěma typy lidí ... jedni jsou vystresováni přemírou práce a vzrůstajícími nároky spojenými se snahou udržet se ve stále konkurenčnějším prostředí, druzí zase existenčními starostmi a sociálním propadem (nezaměstnanost, hrozící dluhy atd).

Píše se tam: "V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Depresivní nezaměstnaní, v čekárně ordinace, bok po boku s vystresovanými politiky a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?"

Vždycky jsem bývala stoupenec "střední cesty" ... nehonit se za mamonem a nějak šíleně se v rámci kariéry nepřepínat, ale zároveň pracovat tak, aby "na chleba bylo". ... a nějaký ten zbylý čas využít ke studiu, sebevzdělávání, případným koníčkům atd. Připadá mi, že ona "střední cesta" je v současné době stále méně možná a lidé se vychylují buď na jednu nebo na druhou stranu, což mi přijde děsný. Už jsem to možná několikráte zmínila, ale chtěla bych na to znát váš názor. Taky to kolem sebe pozorujete, nebo je to jen moje lunárně-saturnské blouzění?

... a co s tím?

Vanda



# Zasláno: 2.7.2012 08:57 
Odpovědět 


Jardine,
je to v každém člověku, aby si uspořádal svůj vnitřní žebříček hodnot a především, měl odvahu realizovat závěry toho, k čemu dojde.
Samozřejmě, mohou být v životě situace, kdy jedeme na doraz a nedá se jinak, většinou když někdo v rodině vážně onemocní nebo požaduje zvýšenou péči, nebo nárazy v práci. Ale i v těch situacích se většinou dá dělat něco jiného, když tu možnost člověk připustí.
Vlastní zušenost. Ještě čtyři roky zpět jsem byla vyhořelá, vyčerpaná, unavená, metráková. Dnes jsem tanečním krokem dokončila další daňovou sezónu, závěr jsem oslavila puntíkovanou letní sukní nad kolena a jsem nadšená z té kočky, co ji vidím v zrcadle. Uvidíme samozřejmě, co bude dál, předčasné dělat závěry, ale vlaštovička by to byla.
Takže myslím, dá sa. Základem je začít na sebe být hodná/ý.

Jardine
člen


# Zasláno: 2.7.2012 09:46 
Odpovědět 


Vanda

Děkuji! A jak jsi tu změnu prosím provedla? Moc by mě to zajímalo!

Angela
člen


# Zasláno: 2.7.2012 10:31 
Odpovědět 


Vanda
To mě také Vando :-)

Jinak mě se s váhou také konečně zadařilo. Od 2006 pořád nějaké zdravotní problémy, žádný sport. Od mého rozhodnutí 13 kilo dole bez větší námahy, a konečně jsem se opět začla hýbat a cítím se o moc lépe. Ještě mě sice čeká jednou tolik, ale nějak si s tím nedělám hlavu. Ono to půjde.

střelec
člen


# Zasláno: 2.7.2012 10:37 
Odpovědět 


Dá se astrologicky definovat "zlatá střední cesta"? Je to pouze o Vahách, o Venuši, anebo to je, jak se dnes říká, holistické? A co na to Chiron? Jeden z názorů, co se mi líbí, ho uvažuje jako vládce Vah, protože pozvedává zvířecí energii, civilizuje ji, pozvedává, léčí...

Vanda



# Zasláno: 2.7.2012 10:57 
Odpovědět 


Jardine, začala jsem důsledně realizovat kroky, které jsem četla, a ve své podstatě, i když to bude znít nesmírně pateticky, snažím se realitovat vnitřní božství. Což se hezky píše, ale kudy prakticky k tomu?
Prvním a nejdůležitějším bylo přiznat důležitost vlastní mysli a procesům, které v ní probíhají. Především fungování mentálních reprezentací a fantazijních projekcí. Poznání, že tyto procesy lze ovlivňovat a přetvářet, a změna stavu mysli povede k změně prožívání. Můj velký dík v tom směru patří panu Jeronýmu Klimešovi.
Druhým odvaha vykročit na neznámou půdu, bez očekávání jakékoli jistoty, nebo záruky, že věci dopadnou podle mých představ, ale s vírou, že co je pro mě nachystáno, je vždycky dobré, protože je to životní zkušenost na cestě. Odvaha říkat ne.
Třetím přestat očekávat, že mě kdokoli nebo cokoli zvěnčí může naplnit a udělat šťastnou. Vůbec se vzdát očekávání štěstí, protože to je následkem, ne cílem samo o sobě.
Čtvrtým logickým krokem bylo to, co radí i Luis Hay - milovat se, tj. vidět v sobě bytost hodnou lásky za všech okolností, a cítit vděčnost vůči Vesmíru nebo Bohu, jak to kdo chce nazvat, za všechno, co před nás postaví, uvědomit si boží podstatu v sobě.
Pátým navazujícím krokem je být na sebe hodná, tj. neubližovat si, protože přeci nebudeme ubližovat někomu, koho máme rádi. Z toho pak plynou další kroky, pak si uvědomíš, že tohle nebo tamto ti ubližuje, a začněš se sama sebe ptát, proč si to tedy děláš? Začneš hledat cety, kterak ten stav změnit.
Ony samozřejmě všechny kroky fungují společně, naráz, všelijak se prolínají a doplňují, a důležité je, že když vidíš, jak to funguje, motivuje to pokračovat. Nejtěžší není začít, to většinou dává rychlé první výsledky a ty motivují. Nejtěžší je projít územím nikoho někde uprostřed, kdy staré už není, pel novosti vyprchal, ale nové ještě není, a předplacený výsledek nemá nikdo. A především, důsledně to dělat a dělat to tak často, jak si jen uvědomíš, že máš. Nejlíp 24 hodin denně, protože mnoho lidí ví, nebo aspoň tuší jak, ale jen si o tom čtou v knížce večer u televize, a praxe žádná. Bodejť, protože praxe je námaha a práce a mysl se často vzpírá vzdát se minulých berliček a omamovátek. Tj. mít odvahu se zapřít a říct si, sice nevím, jak tohle dobrodružství dopadne, ale kdybych měla padnout, z té cesty neuhnu, a vydržet i nepříjemné pocity, které takové čiištění mysli přináší.
Pak i najednou s údivem začínáš zjištovat, že si ti mění život, mění se lidé kolem tebe, měníš se ty. A je to fajn. Pořád mám pocit, že jsem někde na samém začátku procesu, který se kdyliko může vydat nepředpokládáným směrem a nic není jisté, zítra může být všechno jinak. . Ale vím zcela jasně, že chci ten proses projít.

Vanda



# Zasláno: 2.7.2012 11:04 
Odpovědět 


Angelo,
gratuluju a držím palce.

a k tomu: ale nějak si s tím nedělám hlavu.

přesně tak, přestala jsem řešit váhu, řeším rovnováhu. Sama nevím, kde vlastně má být, ale věřím, že se to ustanoví tím nejlepším možným způsobem, tak co bych do toho procesu svou malou omezenou vůlí zasahovala, když se můžu nechat věci plynout a spolehnout se na zdroje, které mě nekonečně přesahují.

Jardine
člen


# Zasláno: 2.7.2012 13:22  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Vanda

Děkuji, to je pěkně vystiženo ....

Především fungování mentálních reprezentací a fantazijních projekcí

Jojo, tohle je naprosto zásadní. Už samotné uvědomování, že jsem do nich zamotaná, mi dost pomohlo ... U Tebe zafungoval Klimeš, u mě moje oblíbená psycholožka a učitelka meditace Tara Brach (napsala i skvělou knížku s trochu odvážným titulemí "Radical Self-Acceptance")

http://www.tarabrach.com/

Mně by momentálně ke štěstí stačilo mít trochu času na sebe, na nějakou tu "vnitřní práci", kterou považuju za důležitou, jenže do toho jakoby "pořád něco leze" a čas na sebe se odkládá a krátí a nevím, jak z toho ven. Ale je pravda, že je to zase o tom, co si člověk stanoví jako prioritu ... když dopustím, aby se to odkládalo, tak se to bude odkládat donekonečna a výsledek bude opravdu nějaké vyhoření či něco podobného.

Takže jsme zase u toho "umění říkat ne" ...

Ale pravda je, že uštvaná je většina lidí kolem mě a nemyslím si, že by si to nějak přidělávali sami ... prostě ta doba hrozně tlačí na výkon a umět se tomu zdravě bránit, to je tedy umění!

Minulý týden jsem jela v tramvaji, kde si nějaká babička povídala s dědečkem. Očima přejela po věkově mladším osazenstvu tramvaje a prohlásila: "My jsme prožili skutečnou válku. Ale tihle mladí - ti zažívají válku nervů!" Docela to vystihla ...

Vanda



# Zasláno: 2.7.2012 14:03 
Odpovědět 


Jednou z mentálních reprezentací je naše tendence vykládat svět kolem nás podle našich vlastních nálad a stavů mysli. Tj. když jsme dole, svět je mizerný a řítí se do záhuby, když jsme nahoře, jeví se krásný. Stejně tak máme tendenci posuzovat druhé lidi.
Proto beru své pocity o druhých a společnosti jako maskovanou výpověď o sobě samé a na svět vezdejší se snažím nežehrat, k ničemu to není dobré.
K té vnitřní práci. Paradoxně nejvíce stíhám, když mám nejmíň času, protože to mě nutí plánovat a organizovat si den. Vždycky se najde spousta příležitostí, jak něco pocvičit. Ve sníženém postoji pro tai -ji se dá například vařit nebo čistit si zuby. Ve frontě před pokladnou cvičit uvolněný dech. V přeplněnémm rychlíku do Prahy jsem onehdá využívala stání na chodbičce ke cvičení rovnováhy a správného posazení těžiště a bylo to parádní. V každém okamžiku je možné zaujímat ke své mysli postoj pozorovatele.
Ale moc si foukat nedovolím, protože je možné, že další zkouška je na obzoru, jen co jsem dopsala předchozí příspěvek. Jako kdyby mi vesmír říkal: tak ty tvrdíš, že ses něco naučila ? Tak předveď. A už se v tom koupu a můžu se jen modlit, abych se koupala já a ne moji blízcí :).

Jardine
člen


# Zasláno: 2.7.2012 14:17  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ale moc si foukat nedovolím, protože je možné, že další zkouška je na obzoru, jen co jsem dopsala předchozí příspěvek. Jako kdyby mi vesmír říkal: tak ty tvrdíš, že ses něco naučila ? Tak předveď. A už se v tom koupu a můžu se jen modlit, abych se koupala já a ne moji blízcí :).

Jojo, to je přesné. Taky už bývám opatrnější ...

Též se snažím cvičit mysl i tělo, kde to jde. I v tramvaji (pokud si tam zrovna nedoháním své čtenářské absťáky)

Tj. když jsme dole, svět je mizerný a řítí se do záhuby, když jsme nahoře, jeví se krásný. Stejně tak máme tendenci posuzovat druhé lidi

To je fakt ... na druhou stranu já se teď nijak zvlášť dole necítím ... naopak, kromě té přehršle práce je to v osobním životě radostné období, ale stejně si nějak nemůžu pomoct ... možná je to ten tranzit Pluta na Lunu, nebo taky jeho momentální kvadrát na Jupitera ... jak jsem vždy svět viděla spíš v růžových barvách, tak teď na mě začínají doléhat různé věci, které vnímám jako "nefér" ... i když kdo ví, nějaká skrytá projekce tam klidně fungovat může.

No, jdu zalít zahradu a provětrat si hlavu

Angela
člen


# Zasláno: 2.7.2012 15:59 
Odpovědět 


Vanda

podle mne jsi to vystihla přesně.

Například když "začnu vykřikovat" jak se mi daří, co všechno skvělého mám.. pak dostanu po čuni. Já nevím, ale asi i těšit by se měl člověk pokorně a skromně. Denně děkovat za ty dary.

Na druhou stranu k posuzování dle stavu mysli... Ono ještě záleží na tom, jak jsou lidé nastavení, jaký je ten či onen psychologický typ.
Můj příklad :
Když se mě děje něco nepěkného, neobviňuji druhé - vždy mám pocit, že si to zasloužím a je to moje vina.A období radosti a štěstí..: spytuji se - opravdu si to zasloužím? A tak se neodvažuji podle nálad a nemyslím si, že svět je takový či makový -když jsem down nebo up.
To ale souvisí s tím, mít se rád, odpustit se, umět se radovat . To se učím a pracuji na tom.
Na druhou stranu mám zas tendence posuzovat lidi a situace z pohledu co se mi zdá a nezdá spravedlivé. Ex post si uvědomuji, že to je také jen projekce "mých kritérií"... Většinu se tak děje, pokud se mi zdá, že někdo ubližuje někomu - i slovně, nebo ho nějak omezuje či ponižuje. To se ve mě vzbouří všechno a mám pocit, že musím jednat. Je to moje citlivé místo.

Pak jsou lidé, kteří skoro vždy mají pocit, že - za všechno špatné může okolí a oni udělali vše, ale pořád jim někdo hází klacky pod nohy. Ale když se zadaří, je to jen a jen jejich zásluha. Ti mají, dle mého názoru, větší tendence posuzovat svět podle momentálních pocitů..

Jardine
člen


# Zasláno: 2.7.2012 18:36  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Dá se astrologicky definovat "zlatá střední cesta"? Je to pouze o Vahách, o Venuši, anebo to je, jak se dnes říká, holistické? A co na to Chiron? Jeden z názorů, co se mi líbí, ho uvažuje jako vládce Vah, protože pozvedává zvířecí energii, civilizuje ji, pozvedává, léčí...

Podle mě to nebude jen o Váhách ani Venuši ... bude to (dle mého nezkušeného názoru) nějaká vyváženost prvků značících čin, aktivitu, úsilí s prvky, které dávají příležitost ke klidu, rozjímání, prožívání radosti bez nutnosti "podávat výkon".

A připadá mi prostě, že v současné době část lidí příliš jede v těch výkonech (tady nejde o pracovitost a o to, že svou práci děláš dobře, ale o to, že je třeba být neustále lepší než někdo jiný a to, co umíš dnes, zítra nemusí nic znamenat) a část upadá do pasivity, protože mají pocit, že do tohohle rychle rozjetého vlaku už z různých důvodů (věk, nedostatek kvalifikace atd atd) už nenaskočí ... obojí pak mají stres, ale z jiných důvodů.

Mně byl právě vždy sympatický ten "život uprostřed" ... nehonit za každou cenu peníze; mít nějaké zaměstnání, které je spíš naplňující než bůhvíjak výnosné, ale které na uživení stačí. A zbylý čas věnovat rodině, koníčkům ... jenže jak už jsem řekla, ten tlak na výkon je cítit stále silněji, a to i v povoláních, kde to dřív nebylo tak patrné. Připadá mi to trochu, jako když ve Fordových závodech na začátku 30. letech v obavě z hospodářské krize zrychlili běžící pásy (novinku to tovární výroby), aby se toho ve stejném čase udělalo víc. A jak krize dolehla silněji, zase se zrychlilo, až už to lidi skoro nestíhali.

Tak, to je jen takové postesknutí nad hektičností života, samozřejmě si nemyslím, že to tak má každý a že se s tím nedá nic dělat .... ale ten tlak tu prostě vnímám a proto jsem o tom napsala.

Angela
člen


# Zasláno: 2.7.2012 21:33 
Odpovědět 


Jardine

v tomhle rozběhnutém vlaku my (lidi) se ztrácíme , nedokážeme rozlišit , co je podstatné.
Přiznám se ale, že jsem o tom takto nikdy nepřemýšlela. Když jsem tvořila týmy lidí , byla jsem ráda, když se mi povedlo dát dohromady různorodé lidi, s různými zkušenostmi , povahou, schopnostmi a různého věku . Neměla jsem pocit, že by se měli předhánět, dělat něco, co jim nesedí a jde proti naturelu.
Nicméně v této souvislosti jsem si vzpomněla na článek o černém moru ve wikipedii ve městě Siena..
"Město Siena se zdálo skoro neobydlené, neboť se téměř nikdo ve městě nenalézal. A potom, když se mor zmírnil, se všichni přeživší oddali radostem: mniši, kněží, jeptišky, laici, všichni se radovali a nikdo si nedělal starosti s výdaji a hrami. A každý se považoval za bohatého, protože unikl a znovu získal svět a nikdo nevěděl, jak se přimět k nicnedělání...

celý odkaz..
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_smrt

Líbíla se mi věta, o tom, že se lidi cítili bohatí.. Já mám totiž pocit, že se historie lidstva pořád opakuje, a my pořád ne a ne se poučit. Vždy si uvědomíme důležitost, co je podstatné nebo ne až při nějakém neštěstí.

Jardine
člen


# Zasláno: 4.7.2012 00:27  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Angela

To je pěkné, s tou Sienou.

Vlastně ani nevím, proč mě to tak znepokojuje; se Sluncem v Beranu a AC v Kozorohu nemám problém makat nad rámec a prosazovat se v konkurenčním prostředí

O co mi jde hlavně, je to, že zběsilá jízda v rozjetém vlaku byla donedávna otázkou volby. Někteří lidé si to zvolili (učila jsem manažery, takže vím, jak šílený měli denní režim) a někteří takhle žít nechtěli, takže prostě nežili (třeba většina členů naší rodiny, kteří měli raději život poklidnější, a v pohodě akceptovali skromnější výdělky). Jenže mě zneklidňuje situace, kdy už to otázka volby nebude ... nebo přesněji řečeno, jedinou alternativou k jízdě na stále zrychlujícím pásu bude nezaměstnanost, nikoli méně méně placená práce.

Zkrátka suma sumárum, jde mi o to, aby ten, komu stačí život skromnější, orientovaný na jiné věci než je hon za lepší pozicí (nebo hon za udržením si pozice, ono to někdy stačí), tu možnost měl ... protože mi přijde, že těch možností prostě ubývá.

Vanda



# Zasláno: 4.7.2012 09:25 
Odpovědět 


Jardine, nemyslím si. Na jeden manažerský post pořád připadne 10 - 15 i více lidí, kteří jsou těmi manažery řízeni a mají značně jednodušší život za značně menší výdělky. Ten poměr se nezmění, a vzhledem k tomu, co znám z prostředí firem, ani se ti lidé nenechají změnit.
Jako nezdolný optimista ale vidím v poslední době i dobré případy. Šéfové firmy se zasadili o zaměstnance, kteří začali mít velké životní těžkosti způsobené závislostí zaměstnance ( v jednom případě gembler, ve druhém alkoholik a psychicky narušený člověk ) a přestože by je mohli nechat padnout a najít si náhradu ( což by pro ně bylo i jednodušší).Ale nechtěli dopustit, aby ti lidék skončili pod mostem. Tak jim, bez nároku na odměnu, pomohli z té bryndy ven a zařídili správu financí, aby nemohli probendit výplatu hned druhý den, zařídili přeúvěrování půjček, aby tyhle finannčně negramotné lidi nemohli brát lichváři na hůl, zažídili bydlení, aby neskončili pod mostem. Je fajn vidět i takové věci.

Jardine
člen


# Zasláno: 4.7.2012 09:51  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Šéfové firmy se zasadili o zaměstnance, kteří začali mít velké životní těžkosti způsobené závislostí zaměstnance ( v jednom případě gembler, ve druhém alkoholik a psychicky narušený člověk ) a přestože by je mohli nechat padnout a najít si náhradu ( což by pro ně bylo i jednodušší).Ale nechtěli dopustit, aby ti lidék skončili pod mostem

Tak to je pozitivní ... já to můžu samozřejmě vidět zkresleně, protože se ve firmách pohybuju jenom externě, jako lektor. Momentálně učím ve dvou, a obě na mě působí dobře, je tam příjemná parta i přístup k zaměstnancům ... ale jsou to IT firmy zaměstnávající z 99% "mladé dynamické vysokoškoláky", kterým velký požadavek na flexibilitu nedělá problém ; nevím, jak to chodí ve firmách nebo podnicích zaměstnávajících méně kvalifikované nebo starší lidi .... pokud se to i tam zlepšuje, byla bych ráda.

Zlata
člen


# Zasláno: 4.7.2012 10:16 
Odpovědět 


Nejhorší je když máte ve vedení firmy workoholika, kterému nefunguje zázemí, a tím pádem tráví veškerý čas ve firmě. 300 hodin měsíčně žádná míra. Stejné nároky jsou i na podřízené, takže u nás i poslední uklízečka dře jako otrok. Za malý plat dělám v průměru 6 dní týdně ( přesčasy jsou součástí platu), kdo si bere dovolenou je největší vyvrhel. Za posledních 5 let jsem měla 2x týden dovolené vcelku, z toho jednou na chřipku.
Na druhou stranu vzal do práce člověka trestaného, dal mu šanci a dobře udělal, protože ten člověk si toho váží. Dlouholetého pracovníka co začal mít problémy s alkoholem poslal na léčení , nevyhodil ho, 2x denně dýchá do trubičky a všichni ho hlídají, aby do toho zase nespadl. Věci nebývají černobílé, takže se klady i zápory neustále prolínají.
Přes to všechno chodím do práce ráda, i když to množství práce je občas ubíjející. Ale neumím si představit jak bych to zvládala s malými dětmi.
A nevím zda toto tempo vydržím až do důchodu, ale u nás práce není, takže prostě musím. Kromě čtení jsem rezignovala na všechny koníčky, musí to počkat na důchod. Manžel to má v práci podobné, jenom na rozdíl ode mě si práci nemůže nosit domů, takže tvrdne tam.
Toť pohled z druhé strany - zaměstnance v soukromé firmě.

Jardine
člen


# Zasláno: 4.7.2012 10:59  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Zlata

S dětma je problém ten, že se pracovní doba mnohdy nekryje s provozem školek/školních družin. Dřív to bylo více sladěné. Naše školka otevírá v šest a zavírá ve čtyři, ale řada zaměstnání je až do pěti a pokud je i do těch čtyř, stejně to do školky nestihneš (pokud není nějaká vyzvedávací babička nebo manžel s jinak nastavenou pracovní dobou). V mém okolí taky žije řada maminek-samoživitelek, které mají problém sehnat práci, protože vše je na dvou-až třísměnný směnný provoz a nechej dítě samotné doma ...

My jsme to tady na vsi vyřešily "vzájemně podpůrnou aktivitou" ... prostě si s ženskýma hlídáme a vyzvedáváme, jak je třeba. Myslím, že lidi si pod tlakem okolností začnou zase víc pomáhat; i to má své klady.

Netvrdím, že je doba horší ... vidím, co všechno se zlepšilo a zlepšuje ... ale v mnohém to komplikovanější je, a pro ženskou obzvlášť.

Turnovský



# Zasláno: 4.7.2012 18:30 
Odpovědět 


Zlata

Ano Zlato, to je ten opěvovaný kapitalismus, bezuzdné vykořisťování za minimální mzdy. A ještě jsou lidé rádi, že mají práci, neboť za branou stojí nezaměstnaní.

Přesně jak píše např. Jan Keller
URL

Angela
člen


# Zasláno: 10.7.2012 08:05  - Změnil/a: Angela
Odpovědět 


Přijde mi, že hodně lidí v poslední době řeší jak být či nebýt . Cesty, možnosti ovlivnění - mohu to ovlivnit nebo je to dané okolnostmi, vyšší mocí, osudem. Co je správné a co ne..
V noci se mi zdála pořádná zhovadilost - nutila jsem manžela, aby pomohl Vítu Bártovi, že na něj udělali nějací lidé podraz. Už v tom snu jsem přemýšlela proč manžela nutím, aby pomáhal někomu, z koho se mi navaluje a o kom si myslím, že je parchant... Ráno jsem pak přemýšlela, že velice často člověk volí mezi menším a větším zlem. Je to velmi subjektvní a v obecné rovině to může být totální haluz. Jen málokdo a málokdy má člověk odvahu do něčeho říznout, a začít jinak.. Na druhou stranu vůbec neví jak..

Dnes jsem po nějaké době mrkla na astrolab, a tam byl vznesen podobný dotaz..


PS Já pořád ještě dlím v meziprostoru a nevím vůbec nic . Ten můj sen a úvahy jsou obrazem. Sleduji, že v tom nejsem sama .

Jardine
člen


# Zasláno: 10.7.2012 11:40  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ono to, co mi vrtá hlavou, velmi výstižně popsal Václav Bělohradský ve svém článku Člověk - to už nezní hrdě: (http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html)

Byla postindustriální hojnost jen pomíjivou výjimkou v dějinách kapitalismu? Musíme rezignovat na otázku smyslu, kterou jsme se naučili klást v éře hojnosti, a podřídit náš život znovu imperativu boje o přežití?

Prostě tu znovuobnovenou tématiku boje o přežití tu vnímám ... a astrologicky možná to může souviset i tlakem Pluta na osu Kozoroh-Rak. Jde mi hlavně o to, aby naše společnost nesklouzla zpět do darwinovského "přežití nejsilnějších" a v tom procesu nevzalo za své to dobré, co se tu za to poslední století vykonalo ... aby se opravdu nezapomnělo na ten "smysl", aby ten se nestal jakousi nadstavbou, kterou je třeba si nejdříve ekonomicky dovolit. Tj. aby ty strukturální změny neodnesli ti nejzranitelnější, kteří za ně v první řadě vůbec nemůžou. Na Západě to momentálně vypadá tak, že se škrtá a škrtá, ale velkému kapitálu se prostředky vesele kumulují dále.... jako by se nic nedělo.

Iva
člen


# Zasláno: 10.7.2012 12:14 
Odpovědět 


Jardine

Nejenže se mu kumulují vesele dál jako by se nic nedělo nýbrž mu nebývale vzrůstají. Mohou skupovat za babku vše o co přicházejí lidé v exekucích atd., mohou snižovat mzdy až na minimum(neboť lidé jsou vděčni, že vůbec práci mají), mohou skupovat celé státy (Řecko atd.) a mohou vesele zvedat ceny energií a vůbec základních potřeb atd.
Oni vydělávají tak, jak ještě nikdy nevydělávali a ještě vzrůstá jejich moc až takřka k neomezené moci.

Jardine
člen


# Zasláno: 10.7.2012 12:18  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Iva

No, a právě od Pluta v Kozorohu jsem čekala, že se trochu do těchhle struktur začne trochu nabourávat; že se pod tím velkým kapitálem (tím myslím nadnárodní koncerny, ne místní podnikání) začne kácet židle ... a ono co se děje? Zmrazují se důchody a škrtají sociální výdaje ... hm.

Iva
člen


# Zasláno: 10.7.2012 12:18  - Změnil/a: Iva
Odpovědět 


Jestli to není naopak tak, že se ten Pluto a plutokracie stávají pomalu státním zřízením(Saturn Kozoroh):-)). Míním toho Pluta v Kozorohu, tedy zda to vlastně neznačí plutokratický systém místo toho aby transformoval systém.Nějak jsem to nikde v astrologické "příručce" nečetla ale vypadá to tak
Nebo prostě jen kumulace v systému..:-).

Jardine
člen


# Zasláno: 10.7.2012 12:25  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Iva

... na druhou stranu, ač mám sociální cítění, musím přiznat, že si lidi ke spoustě těch problémů přispěli sami, a to svou neustálou poptávkou po produktech, které tyhle velké koncerny nabízejí. Ve snaze mít víc věcí a co nejlevněji, raději dávají přednost řetězcům a čínským výrobkům před domácí produkcí ... ty velké prachy budou existovat jen potud, pokud budou mít odbyt. V tomhle je volný trh nesmlouvavý. Cenou za levnější produkty je ovšem ztráta pracovních míst, přesun výroby jinam ... to už spousta lidí nevidí.

S radostí sledují aspoň rozmach farmářských trhů a podobných bohulibých věcí ... vidím v tom určitou naději do budoucna, i když je to možná jen můj idealismus

-----

Na té plutokracii možná něco bude, i když mě tahle představa trochu děsí. Ono když se podíváme na poslední období Pluta v Kozorohu ... pořád se omílá americká revoluce atd atd ... jasně, v té době vzala hodně zasvé "prohnilá" monarchie ve prospěch demokratičtějšího systému; v Británii v té době taky definitivně převládl parlament nad panovníkem, jenže kdo seděl v tom parlamentu? Oligarchové! A jak rozhodovali? Podle toho, co jim káplo! Takže zatímco my jsme tady měli absolutismus v podobě Marie Terezie, ta alespoň zavedla školní docházku a děti tak musely do školy a ne do továren, v "demokratičtější" britské parlamentní monarchii poslanci odsouhlasili dětskou tovární práci, protože sami ty továrny vlastnili a zaměstnávat šestileté prcky pro ně bylo sakra výhodné ... většina lidí si do poloviny 19. století z té demokracie ani neukousla.

Takže mám pocit, že je to pořád o jednom a tom samém ...

Iva
člen


# Zasláno: 10.7.2012 13:58 
Odpovědět 


Jardine

Aneb kdo vlastní svět:-))


URL

URL

URL

Ovšem téměř 40 procent z této částky je pod kontrolou pouhého půl procenta světové populace.
nejen to, dalších více než 40 procent světového bohatství kontroluje dalších 8,2 procenta světové populace. Osmdesát procent bohatství tak ovládá asi devět procent světové populace

Studie upozorňuje i na výsledek z opačné strany žebříčku. Chudší polovina populace vlastní pouhé jedno procento světového majetku.

A něco od Karla Marxe, který to dobře viděl ve svém Kapitálu.

"Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. — Svobodný a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý, tu otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti nebo společným zánikem bojujících tříd."

Turnovský



# Zasláno: 10.7.2012 16:51 
Odpovědět 


českými zápecníky a pupkařisvěta nenáviděný Evropský parlament zamítl ve čtvrtek dohodu ACTA, zamítnutí bylo drtivé pro byly pouhé čtyři desítky poslanců. Bylo to ovšem po obrovském vzepětí lidového odporu, občané Evropy bombardovali protesty své poslance. Možná přece jen začíná svítatna trochu lepší časy.

Dobrá zpráva je, že ve slučitelnost kapitalismu a demokracie už skoro nikdo nevěří. Situace zdá se být analogií posledním letům tzv. reálného socialismu

Angela
člen


# Zasláno: 11.7.2012 07:33  - Změnil/a: Angela
Odpovědět 


Jardine

vrátím se zpět k Tvému dotazu, nebo spíš nastolené problematice. Ještě než začnu, chci se omluvit všem kdo mě přečtou - sama si uvědomuji, že jsou moje příspěvky možná zmatečné, někdy třebas ani nedávají smysl. Jak už jsem psala, je to obraz mojí tápající psyché :-)

A teď už zpět. Nastolená otázka tak trochu souvisí s mým životem. Gro mojí práce spočívalo v efektivizaci procesů firmy. Propojila jsem oblast ekonomiky procesů s BI nástroji (business intelligence). Uměla jsem firmám ušetřit spoustu "peněz" . Neskromně si dovolím říct, že po chvíli (týdnech měsících) jsem viděla, kde "zbytečně tečou peníze" , kde se činnosti duplikují, které jsou neefektivní nebo nekvalitní - měřeno spokojeností spotřebitelů, klientů nebo regulátorů. Atp.. ( proces od sledování poptávky, výroby, obchodu až po následné administrativně - obslužné činnosti). Nejen, že to člověk postihne.. ale připravím si plán a za nějaké období a zrealizuji. Mám dobré organizační schopnosti. Fajn.. Na druhé straně "tekoucí" prachy na které se nedá šáhnout, nesmyslné milionové zakázky, které šéf či skupinka stejně postavených manažerů dává "spřáteleným" firmám . A bezmoc jednotlivce v tom cokoliv udělat.
Jenže a to je ten můj vnitřní boj - i ta první část. Neustálé zefektivňování. Tlak na snižování počtu lidí. Místo pěti lidí, mohou vykonávat jistou činnost dva lidé. Za vyšší peníze...
Takže místo 5 zaměstnanců s 25 tisíci mám dva lidi v průměru za 40 tisíc nebo víc. Zdálo by se, že je to jrn problém firem po touze vyšších zisků. Ne tak docela..
Průšvih je ovšem i v tom, že nejen zaměstnavatel očekává zvýšení ziskovosti, ale i lidi očekávají růst platu. Nestačí 25 tisíc, chtějí víc, vždyť už jsou ve firmě..2,3,5 10 let (Odhlížím od makroekonomických vlivů)Vždyť si to přeci zaslouží, i přesto třeba, že dělají stejnou práci.
Pak samozřejmě se k tomu přidá to, že sice někdo dostane přidáno, ale je to ten, který je výš. Takže má místo 100, 120 tisíc a musí se opět ušetřit dole...

Je to začarovaný kruh daný nenažraností člověka. Málokdo je spokojený s tím, co má. Ti co mají ostřejší lokty nebo lepší schopnosti se vyškrábou na těch, co to nemají. Ti pak fňukají, protože by to chtěli též - vyvolá to závist či další negativní emoce...
Musím říct, že jsem ráda za rodinu, ze které jsem vyrostla. Moji oba rodiče jsou již staří, berou jen důchod a to ne nijak velký. Jelikož ale zažili doby, kdy opravdu nebylo (táta z osmi dětí, vychovávaný jen matkou), tak mají pocit, že mají mnoho a nechápou, kde se bere ta strašná nespokojenost ( mají co jíst, mají čím topit, jsou oblečení, dokonce televizi atp..).

Ono je toho víc, tak nějak jsem to splácala.... Nicméne si myslím, že ta střední cesta je v současné době skoro nemožná. Budu jen ráda, pokud by to bylo naopak. Ale největší překážkou je si člověk sám.

ashtangi
člen


# Zasláno: 12.7.2012 11:16 
Odpovědět 


Angela

Popsala jsi to myslím tak výstizne, ze k tomu asi tezko nekdo z nás muze cokoliv dodat.

Kdybys nekdy potrebovala a chtelo se ti popovídat si o pobytu v meziprostoru s clovekem, který jím prosel a prochází, tak dej vedet, já dám svuj mail. Omlouvám se, ze nechci psát verejne na fórum, ale fórum je vhodné tak na tu spolecenskou úrovni a o tom co jde nad ni a za ni se psát nedá a nejspís ani nemá. Hlavne se niceho neboj, más sanci se dostat nekam kam se halda lidí (chce se mi napsat vetsina) nikdy nedostane. Tak pa, a díky za tvoje príspevky, a téz Vande díky za príspevky ze zacátku, potesily mne moc a moc

Angela
člen


# Zasláno: 12.7.2012 17:38 
Odpovědět 


ashtangi

Moc ráda Ashtangi, i když nevím, jestli teď budu pro Tebe obohacením :-).


Piš na racoon72@gmail.com

. 1 . 2 . >>
Vaše odpověď
Tučné písmo  Kurzíva  Podtržení  Image Link  URL Link  ... zakázat smajly

Napište číslem součet 3+5


Přihlašujte se s malým počátečním písmenkem.
Příklad: do políčka jméno, napíšete "péťa", přihlásí to nick "Péťa".
» jméno  » Heslo 

Vyplňte prosím jméno. Pokud nejste registrovaný uživatel, napište pouze jméno bez hesla.
Když nenapíšete žádné jméno, doplní se automaticky univerzální "zapomněl/a na jméno".
 
Astrologické forum / Babinec / Střední cesta ... existuje ještě?








Powered by miniBB™ © 2001-2022