Domů - Statistika - Registrace - Hledat - | Texty | Galerie | Návod | Zachráněné |Astrologické stránky
Astrologické forum / Babinec / Trable rodinné
. 1 . 2 . 3 . 4 . >>
Autor Zpráva
Jardine
člen


# Zasláno: 14.6.2010 22:08  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Zdravím všechny, měla bych spíš takový etický než astrologický dotaz .... týká se velmi vážné situace v naší rodině, kterou nevíme, jak řešit (jsme-li vůbec schopni ji řešit). Vašich postřehů a úhlů pohledu si hodně vážím, takže ....

Situace: manželé, kolem 55 let, žijící na vesnici, s nízkými příjmy (v podstatě žijí na dávkách); manžel má degenerativní chorobu, která se pomalu, ale jistě zhoršuje; manželka je tělesně vitální, ale trpí dlouhodobou depresí z neutěšené rodinné situace. V poslední době se její psychický stav stále zhoršuje, už ani neovládá své emoce, propadá hysterii i suicidálním myšlenkám; jakoukoli nabídku pomoci (včetně odborné) však s až absurdní dávkou hrdosti odmítá. Tvrdí, že jediný způsob, jak se ze své situace dostat, je od manžela odejít; cítí k němu nepřekonatelný odpor (problémy v manželství se táhnou již přes deset let, ale byly dlouho neřešeny). V tom jí však brání její naprostá finanční závislost na manželovi; za současného stavu věcí není schopna začít samostatnou existenci; je dlouhodobě nezaměstnaná, bez úspor, bez kvalifikace.... navíc je rozhádaná s většinou rodiny, včetně své matky; v podstatě je naprosto společensky izolovaná; děti (se kterými vztahy alespoň jakž takž fungují) žijí na druhém konci republiky. Navíc je tu manželova choroba, ale řekla bych, že v jejích očích jsou větší překážkou finance; jeho zdravotní stav (alespoň co jsem vypozorovala) dost vytěsňuje a odmítá ho vzít na vědomí v plném rozsahu. V současnosti to vypadá, že pokud od něj neodejte, psychicky ji to zničí ... ale odcházet od nemocného manžela ....? Lze to vůbec ....?

Nemám souhlas k uveřejnění dat ... jen poznamenám, že dotyčná má v radixu 4konjunkci Slunce-Mars-Pluto-Venuše (v Panně a Lvu), proti které jí jde momentálně tranzitem Neptun. Je to osoba, s níž se velmi těžko vychází; jakákoli domluva nebo kompromis jsou téměř nemožné.

Už jste se s něčím podobným setkali? A napadá vás něco? Děkuju za jakýkoli postřeh ...

Turnovský



# Zasláno: 14.6.2010 22:18 
Odpovědět 


Jardine

milá Jardin, to je z blízkého příbuzenstva? Pokud chcete napište mi email. Nemyslím, že to je případ pro astrologa

neo
člen


# Zasláno: 14.6.2010 22:27  - Změnil/a: neo
Odpovědět 


Jardine

taky nevím a vlastně nebudu vědět jak řešit vážné i tragické situace v naší rodině... .
Patří to k životu a uvědomění si, že smysl věci, vztahů a jejich potřebnost má jiný rozsah a rozměr než jsme sto zatím pochopit a uchopit.
Část je daná příslušnosti k živočišnému lidskému rodu, sociální, část je daná zpětnou životní vazbou a část nenaplněným potenciálem.

Jsou dospělí a je to jejich život, lze jim poradit ale nelze nést jejich břímě ... .

Zde maximálně pomůže spíše cit a intuice pro daný stav a chování, osobnosti manželů s notnou dávkou životní moudrosti ... .

Není to tak o astrologii spíše o překročení rubikonu člověka a jeho účel v mnohovrstevnatem našem světě kde je jen jeho součástí, součástí mnoha vazeb.

Pak s tímto nadhledem se jinak vnímají dané situace a vzniká či nevzniká potřeba se k tomu nějak postavit a pomoc je pak vhodné a neničí je a a ni nás :-).
Je to vlastně transcendentální psychologie :-)

Jardine
člen


# Zasláno: 14.6.2010 22:32  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Turnovský:

děkuji. Jsou to manželovi rodiče. Právě jsme se odtamtaď vrátili, bylo to opravdu náročné. Navrhovala jsem poradnu, návštěvu psychologa, psychiatra, nějaké odborné řešení ... tchán by třeba i souhlasil, má o ni starost, ale přes tchýni vlak nejede. Vede zákopovou válku proti všem a naše pokusy o konstruktivní řešení sabotuje. Odmítá i nabídky finanční výpomoci, rigidně lpí na křivdách (mnohdy smyšlených) z minulosti. Nevím, jaké jsou v takovéhle situaci možnosti ...

Zatím to nechám chvíli tady, kdyby k tomu měl ještě někdo něco .... pak to smažu. Manžel sám navrhuje hledat nějakou poradenskou pomoc.

neo
člen


# Zasláno: 14.6.2010 22:43 
Odpovědět 


Jardine

rozpoznat povahu tchýně, její osud a pokusit se nalézt něco na co slyší :-).

Jak lidi stárnou tak se stávají více vyhraněnými a je s nimi těžké pořízení a popravdě moc se s tím nenadělá ... .

Příroda o tom ví již dávno a dala nám do vínku dospělost a samostatnost :-)

Navíc ta situace nemusí být tak o manželových rodičích, ale o vztazích ve vaší rodině, manželovy závislosti na rodičích, tvému životnímu postoji ... .

Jardine
člen


# Zasláno: 14.6.2010 22:50  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


neo

Navíc ta situace nemusí být tak o manželových rodičích, ale o vztazích ve vaší rodině, manželovy závislosti na rodičích, tvému životnímu postoji ... .

No, vztahy určitě nejsou jednoduché, ale manžel je tím ze dvou dětí, kteří se rodičům snaží pomoct, jak to přes tu dálku jde, a jejich osud si velmi bere. Luna konj. Venuše v Rybách, 12. dům .... je to jeho trápení od dob, co se známe. Tenkrát už to neklapalo. Já mám ráda jeho tátu; s maminkou mám, řekněme korektní vztah ... přes fundamentální rozdílnost povah jsme spolu schopny vyjít; je tam takový zdvořilý distanc. Byl-li nějaký nelad, stál manžel vždy při mě.

Turnovský



# Zasláno: 14.6.2010 23:02 
Odpovědět 


Jardine

no to je na odbornou pomoc, ale když Vaše tchýně nechce tak to je těžké pořízení, poradím - poradíme se co se dá dělat ale zatím nevidím východisko

Jardine
člen


# Zasláno: 14.6.2010 23:14  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Turnovský

ještě jednou díky!

Navrhovali jsme například, zda by rodiče nechtěli přesídlit z Moravy blíže k nám, aby nebyli tak izolovaní od nás a vnoučat. Jenže za svůj domek by si na plzeňsku mohli koupit maximálně jeden byt 1+1 (což by jim za normálních okolností stačilo), leč oni by spolu na tak malém prostoru nevydrželi ... je to prostě zasekaný ze všech stran.

neo
člen


# Zasláno: 14.6.2010 23:28 
Odpovědět 


A to je právě průser

Manžel by měl postupně naučit a vlastně většina lidí vnímat rodiče jako vztah dvou lidí, jež vznikl z nějakého popudu, citový soulad, společenským názorový, rezonanční soulad, hormonální poblouznění, dítě na cestě ... .

Více je odrodičovatět :-)

Vnímat i danou odlišnost potřeb ženy a může, jež se s věkem a dospělostí dětí mění a i vyhraňuje ... .

Zvláště žena potřebuje komunikovat, starat se, pracovat a jakmile se jí to nedostává tak to přináší napětí a větší nároky na toleranci a navíc muži jak stárnou chtějí mít více klidu a když se pak na ně jejich manželka upne, je to průser ... .

Jestliže pro tchýni byl její smysl života rodina, práce, přátelé, děti, z odchodem do důchodu to bere za své, bere za své i společenský statut a pokud nejsou nějaké společné duševní hodnoty a koníčky tak je to mnohdy o trápení se ve vztazích ... .

Muži ti zase trpí na ztrátu společenské prestiže, potřebnosti, určitého denního rozvrhu a rituálech ... .

Jestli manželé nemají moc duševních společných hodnot a jejich vztah byl spíše založen na dětech a poskytnutí jim zázemí, tak s odchodem dětí se vztah rozloží a mnohdy pak vlastně neumějí spolu žít a žijí již jen ze zvyku a nebo odděleně ... .
Duševní hodnoty mohou být třeba zájmy o teď plácnu o řeckou historii, cestování, zahradu atd.

Zde se ukazují dvě cesty, jedna cesta naučit vnímat svého manžela více vztah rodičů pragmaticky, že vztah má vývoj i svůj časový smysl a není bohem požehnaný a spíše vnímat povahy a přínosy rodičů individuálně než přínos jejích společného vztahu.

Druhá je rozpoznat na co tak reaguje tchýně. Jestli je to ponorková nemoc umocněná stavem chotě,( žijí již jen spolu ), to že jí chybí potřeba být platná a nápomocná, cítí se zbytečná a nepotřebná, finanční situace, určité selhání, to jak se vše na vesnici nosí ... atd.
Je asi moc upnutá na rodinu a určitou představu jak by to mělo být a to jí může dusit a dusit i jejího chotě a ostřit vztah ... .

Pokud tady není nějaký duševní společný zájem a odreagování a vše se čistě staví na chodu rodiny, dětech, práci, to co dříve bylo, co je ve vesnici, tak to je vlastně rodinná sebevražda :-)

Co zkusit aby manžel odjel na měsíc do lázní, tak aby si na chvilku od sebe odpočinuli a opadlo to napětí a více se ukázal hlubší a dlouhodobější ráz společné cesty než aktuální nečasí ... ..

Vanda



# Zasláno: 15.6.2010 07:31 
Odpovědět 


Jardine,
tady je každá rada drahá. Je-li tchán nakloněn jakékoli pomoci, je dobré alespoň u něj začít, protože pár funguje jako celek. Ale pečlivě bych zvážila, na koho se obrátit, abyste nenatropili více škody než užitku. A je potřeba počítat s tím, že jakmile tchán zečne někam chodit, celý systém se může značně rozkývat a rozklížit, možná i rozpadnout, proto by bylo dobré znát odpověď na otázku, jak by se takový rozpad rešil, než se o cokoli pokusíte. Protože špatně fungující systém může být pořád lepší, než žádný systém .

Tchýni bez její touhy něco změnit nelze pomoci, a co je horší, takoví lidé mají většinou tendenci, byť nevědomou, sabotovat jakoukoli možnost změny k lepšímu, takže vaše akce vyvolají opačnou reakci a mohou situaci leda zhoršit.


Na to přestěhování bych byla opatrná, protože ustát takové rodinné vztahy v bezprostřední blízkosti je velmi náročné, a mohlo by se vám stát, že nejen rodičům nepomůžete, ale rozklížíte a zničíte si i vlastní rodinu.

Můžete svou pomoc směrovat do praktických funkčních věcí. Pomoci vyběhat důchod, příspěvek na bezmocnost, péči o blízkou osobu, pomocníka s domem, případně zahradou, abyste ulevili ekonomickému tlaku, čas od času umožnit tchýni někam odjet, například jí koupit dovolenou, aby měla možnost vypnout.

Za jiné dospělé lidi život žít nemůžete, i když jsou to rodiče.

Vanda



# Zasláno: 15.6.2010 07:47 
Odpovědět 


Jardine,
možná užitečnější bude, když se na někoho obrátíte s manželem vy dva sami, a vyškolíte se a budete hledat odpovědi na otázky, kterak komunikovat a jak přistupovat k lidem s takovým nastavením, abyste nepodnikali kroky, které situaci ještě zhoršují, ale naopak takové, které rodiče, potažmo tchýně, pobere.

Protože jedna věc je nomoct pomoci, ale druhá věc je byť v dobré vůli situaci ještě zhoršit.

Především je dobré si uvědomit, že pokud někdo sám za sebe chce setrvat v určité situaci, má na něco určitý náhled, pokud on sám nezmění postoj, je zbytečné ho kamkoli zkoušet natlačit. Podle zákona akce a reakce vyvoláte upevnění stávající situace, a to asi nechcete.

Jardine
člen


# Zasláno: 15.6.2010 08:40 
Odpovědět 


Vando,

díky za odpověď. Jsem ráda, že ses ozvala, protože máš na tyhle věci dost dobrý náhled. Vlastně to napsání sem je takový nesmělý první pokus začít se v té situaci orientovat jinak než z našeho subjektivního pohledu. Nějaké tlačení tam z naší strany není; ono to s tchýninou povahou ani dost dobře nejde Spíš jsme navrhli pár věcí, ale dál už to neprosazujem, protože zatím tam není vůle k řešení; převládá postoj "všechno je špatně/život je nespravedlivý" a takové to hrdé mučednictví.

Asi opravdu zkusíme odborníka vyhledat my, pokud to jinak nepůjde.

Vanda



# Zasláno: 15.6.2010 09:01 
Odpovědět 


Jardine,
například naučit se komunikovat s ,,věčným stěžovatelem" by mohlo být velmi užitečné.

Pro pochopení, jak funguje mysl tchýně, může být přínosem nastudovat si, jak funguje distribuce viny, přitom ona sama je podle tvého popisu člověk s tendencí přenášet vinu na ostatní. Manipulace, atd..

hanka
člen


# Zasláno: 15.6.2010 09:14 
Odpovědět 


Ahoj, Jardine,
jenom po prvním přelítnutí, co mne napadlo - nemáme dost informací - nemusí být příliš intimní, stačí obecně, ale mohou poskytnout lepší orientaci:

- pánova choroba je natolik závažná, že vyžaduje trvalou a nepřetržitou péči po 24 hodin, je to např. trvale ležící pacient? (To se týká přiznání bezmocnosti a možnosti poskytnout nějaký způsob pečovatelské až ošetřovatelské péče - což souvisí s tím, že by denně do domku někdo docházel a měl by zvnějšku pána i paní pod kontrolou, kdyby se schylovalo k nějakým - např. až suicidálním - pokusům)

- pokud to není na bezmocnost pána, a paní je - dle Tvého vyjádření - zdravá - tedy práce schopná - jakékoli minimální zaměstnání by ji odvádělo od ponorkového efektu, navíc by měla možnost být finančně "méně závislá" na manželovi, jde jen o to, zda by jí například úklidové či podobné práce nepřipadaly "pod její úroveň"
--------------------
--------------------
Jestli dobře rozumím, pak pán je komunikativnější a ochotnější spolupracovat. Bylo by skvělé přemluvit ho ke spolupráci a k návštěvě například nějakého alternativního léčebného pracovníka.
Obávám se však, že při zlepšení zdravotního stavu by pán mohl přijít o peněžité dávky.
Zdá se mi, že se tak trochu oba manželé drží vzájemně "v klinči", jsou zaklíněni v neřešitelné situaci, kterou možná řešit ani nechtějí?

Jardine
člen


# Zasláno: 15.6.2010 09:20 
Odpovědět 


Vando,

to je přesné. Třeba tchán je ještě schopen nějaký svůj díl viny přiznat i se omluvit, ale z druhé stany vůbec nic. Navíc tam chybí jakákoli schopnost odpustit ... díky tomu, co se stalo kdysi, tchýně nekomunikuje se svou (devadesátiletou a vážně nemocnou) matkou, s většinou rodiny ... v podstatě i s vlastním manželem není možné fakticky nic konstruktivně řešit, protože "kdysi udělal to a to a od té doby je to už všechno špatně, takže i kdyby byl od této chvíle svatej, už je pozdě a nepomůže to". Veškerá jeho snaha je negována ....

Nemáš prosím tip na nějaké knížky, které by nám pomohly se trochu zorientovat...? Já jsem totálně psychologií nepolíbená. Dík!

Milan Zahradník



# Zasláno: 15.6.2010 09:37 
Odpovědět 


Jardine

Dobrá rada nad zlato. Líbí se mi co píše neo i ostatní.
Koukni na webovky pana Hrabici http://www.hrabica.unas.cz/, pomohl mnoha lidem. Dokáže zpravidla vysvětlit, proč jsme na tom zdravotně tak, jak na tom jsme. A pokud lze najít původ problému, dá se s tím něco dělat. Můžeš mu zavolat, dokáže "radit" či léčit i po telefonu.
A dovolím si připomínku: přečti si znovu co píše neo.
Ještě dodám, že některé "situace" rodičů tu mohou být "jen" pro poučení těch kolem...



neo
člen


# Zasláno: 15.6.2010 09:49 
Odpovědět 


Jardine

ber to jako výzvu a možnost pojmutí a ucelení kam vlastně patří a v jakém rozmezí a síle pracuje astrologie, či spíše potenciál s kterým se snaží pracovat ... .

Zde se vlastně říká, že to není stavěno jen na horoskopu a čisté geometrické a školské astrologii, ale hodně na lidské letoře, tedy psychologii.

Jak konstituci lidské bytosti, vztahů, jejich časového vývoje i genetiky ... .

Uchopení tohoto rozěru je další krok k pochopení místa kam nám vlastně astrologie patří a co vlastně vytváří a rozvíjí, tedy že vlastně není všeobsažná, jen rozvíjí další rozměr bytostí, tedy duši, či spíše mapuje potenciál zde naprogramovaný :-).

Knížky pomohou jen částečně, hlavní je schopnost věci pozorovat, rozklíčovat a cit ... .

Rodina patří vlastně do jiné roviny a systému a je i v rozporu s astrologickým potenciálem, tedy duševním rozvojem ... .

Je to historicky starší platforma vývoje bytí a dnes už zaostává a mnohdy je jen outěží, pokud se netěží z nové otvírající se platformy duševních potenciálů a hodnot ... .

Pozoruj vyhledávaj studuj lidskou psychologickou komunikaci a rozpoznávej její vyrstvy od nejstarších čistě instinktivních až po naučené, zděděné, sociální ... .

hanka
člen


# Zasláno: 15.6.2010 10:01 
Odpovědět 


Ještě dodatek - podle popisu mne trochu zaráží, že podobné situace vnímám častěji až u manželství, kde partneři jsou tak okolo sedmdesátky a výše.
Zde v tomto konkrétním případě jsou ještě manželé poměrně "mladí" - okolo pětapadesáti.
Nechci jim nic podsouvat, ale paní má patrně pocit, že je pouze za služku, ale na druhou stranu odepřít pomoc nemohoucímu manželovi - to je otázka sahající hluboko do svědomí, a také "co by tomu lidi řekli". Odtud bych viděla, že pramení onen ocit "mučednice", a protože tento pocit přenosu viny přímo duní domem, pán asi spíše dělá onoho možná více nemohoucího, než vlastně doopravdy je.
Ale to může být opravdu jen můj dojem.

neo
člen


# Zasláno: 15.6.2010 10:02 
Odpovědět 


ještě mě napadá

postupně ji "vtáhnout" na to co jí zajímá a v čem by se našla a i odreagovala, poznat její potřeby o co se dříve zajímala, co jí těšilo a to jí nenápadně pomalu podsouvat, zde to chce cit, někdy je potřeba pomalé "manipulace" a někdy je vhodná větší razance :-).

Mohla by se účastnit nějakého projektu, třeba zasílání nějakých výrobků ... .

Co se týče tvého manžela, tak zde s jeho vnímavým nastavením je nebezpečí že se vtáhne do této krize a stane se předmětem manipulativního jednání jednoho partnera vůči druhému,či vůči vám, neboť se vycítí jeho určitá labilita a rozhozenost v rámci přístupu jak k otci tak k matce, a bylo by pak velmi nešťastné aby tato krize se sem pak přelila ... .

Jediná cesta je snažitse pomalu rozmotávat zde psychologicky prameny této krize, s tím jak funguje mužská a ženská duše v jednotlivých částech života.

zapomněl/a
na jméno




# Zasláno: 15.6.2010 11:21 
Odpovědět 


Jardine
Jen dotaz. Oni vás požádali o pomoc? Abyste jim pomohli jejich situaci řešit či nastínit řešení? Pokud ne, dala bych od toho ruce pryč minimálně ze dvou důvodů. Jednak jsou rodiče dospělí svéprávní lidé a děti by jim neměly řídit život, jednak řešit (či pomoci řešit) problémy druhých může být důvodem proč neřešit problémy vlastní.

A teď příklad z mého života. Moje dcery i mamka jsou přesvědčeny, že mám "špatný" život, že jsem "chudák". Je to jejich úhel pohledu z jejich nastavení. Já sama jsem spokojená a měnit bych nechtěla. Ony ani jedna nedokážou žít samy, proto mi neustále nutí nějaké chlapy. Mně naopak singl život vyhovuje. Což ony nechápou.
Už před pár lety jsem měla s mamkou debatu, ve které se mě snažila přesvědčit, že bych takto žít neměla. Z jejího pohledu bych byla šťastná, kdybych měla zámožného a výše postaveného partnera, byla ředitelkou či ekonomkou a bydlela ve vlastním domě. To je pro mou mamku představa štěstí a spokojenosti v životě. Ano, to vše jsem měla, ale po smrti manžela jsem si vybrala svou a jinou cestu - žiju jak mně vyhovuje a mám práci, která mě uspokojuje.
Mamka ovšem z mého způsobu života je nešťastná. Jsem podle ní "jen" kartářka, nemám za manžela chlapa "v postavení", nebydlím ve vlastním.
"Mami, ty nejsi ráda, že jsem šťastná a spokojená? Ty bys byla šťastnější, kdybych žila podle tvých představ a byla nespokojená?" Na to mi neumí odpovědět. Ale já nemohu žít podle jejích představ jen proto, aby byla ona spokojená. Protože by pak stejně spokojená nebyla.
Moje mamka je věčná stěžovatelka, jak je někde nahoře psáno. Ale nenechám se vtáhnout do jejích nářků, odsudků a stěžování si na všechno a každého, rovněž tak ji nemohu předělat. Mohu ji pouze vyslechnout a brát ji takovou, jaká je. Ale svůj život si budu žít po svém. Rovněž ji nechám žít ten její život. Kdyby ho takový nechtěla, rozhodně by s tím něco dělala.

Jardine píšeš, že problémy u rodičů manžela jsou dlouhodobé. Kdyby jim jednomu každému to natolik vadilo, rozhodně by s tím něco dělali.

Kveta
člen


# Zasláno: 15.6.2010 11:22 
Odpovědět 


Omlouvám se, předchozí příspěvek je můj, než jsem dopsala, skončilo mi přihlášení.

Jardine
člen


# Zasláno: 15.6.2010 13:01  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Květa: díky za názor!

Mě nikdy nenapadlo se jim do toho nějak montovat ... jsem člověk dóóóst svobodomyslný, takže totéž popřávám druhým. Léta jsme byli v takové té pohotovostní pozici ... připraveni pomoci, bude-li třeba, ale většinou se jednalo o pomoc typu výpomoc s hospodářstvím (jsou to Hanáci, tak mají ten svůj "grunt", na kterém velmi lpí), sezónními pracemi atd atd. Jiná pomoc nějak nepřicházela v úvahu, protože u nich v rodině se otevřeně o problémech nekomunikuje .... je tam jakési zavilé dusno, kterým občas probublá hysterická scéna, ale otevřenému popovídání tam atmosféra nakloněná není. Oni spolu v podstatě léta nemluví. Totéž je ve vztahu k synům ... veškerá interakce se točí kolem práce, jídla atd, ale vypovídání se z trablí, to se u nich nikdy nepěstovalo. Jejich domácnost je jako dokonale namazaný stroj, který jede na výkon, vše má své místo, vše se musí "stihnout" a "poklidit", ale je tam chlad, nedostatek intimity a důvěry.

Takže jsme se léta do toho nijak nemontovali, ani to nešlo, ale za poslední dobu to nabralo hrozivé obrátky, tchýně vyhrožuje sebevraždou, na nemocného tchána (ten je teď po mrtvici) hystericky ječí; chápu za tím zoufalou snahu dostat se z té klece ven, ale doba je na to krajně nepříznivá (oba souhlasí, že se měli rozvést už dávno, ale nechali to být v době, kdy by oba měli zdraví i finance na to, začít samostatné životy) ...

... fakt nechci páchat dobro a dokonce jsem přesvědčená, že pro manžela byl odchod z této rodiny (v 18 letech) na druhý konec republiky blahodárný - že se mu z té atmosféry podařilo vymanit a vybudovat si tady harmonické zázemí, které při své citlivější dispozici potřebuje. Jen bych ráda věděla, co v téhle situaci můžeme dělat. Samozřejmě ne, za každou cenu .... uvědomuji si, že i nezasahovat může být řešením. Proto mě zajímaly vaše názory. V mé rodině byly problémy jiného typu, tady v tomhle jsem úplný exot.

Díky za všechny vaše dosavadní reakce!

neo
člen


# Zasláno: 15.6.2010 13:51 
Odpovědět 


Jardine

tak to vypadá když dítko přeroste své rodiče . Co ve mě pořád tak nějak rezonuje, vzít tchýni ohnout přes koleno a jednoduše ji vylískat.

Dřív se to dělávalo když ženská tropila :-)

Jardine
člen


# Zasláno: 15.6.2010 13:59 
Odpovědět 


neo

Věra
člen


# Zasláno: 16.6.2010 16:06  - Změnil/a: Věra
Odpovědět 


neo
krásně a citlivě nazřeno - všechno; a třešnička na dortu - ano, plesknout neuškodí.

Jardine
Cítím s váma oběma. Dobře a z blízka znám asi velice podobnou situaci manž. páru , ba dokonce ve stejném kraji - ve své rodině.
Jen o generaci starší.
Další podobnou anabazi sleduji ve své blízkosti řadu let - opět aktéři o generaci starší a z kraje . Je snad paradoxem a údělem osudu to hanácké furiantství a povýšenecká "sebeúcta", pokřivené nazírání a neústupné lpění na "nepravých jmenovatelích problému"?
Ach ta ega, ta plutonické projekce a kompenzace. Tolik trápení a vše jen ze stínových obrazů "neskutečna". V náboženství učívali, k čemu dobré odpouštěti...
Manipulovat sebe samu by měla ta paní snad nejvíce na snadě, pokud by byla schopna objektivního nazírání. Moc bych jí to přála, už pro její i vaší budoucnost. Jinak nelze předpokládat, že by kdy našla ještě pocit štěstí
a pohody. Zdá se, že ona si ji sama kdysi pošlapala - pro všechny v okolí.

Řešení pro pána bych viděla v umístění v LDNce, kde by jistě velice rychle pookřál a v klidu dožíval své dny. Pokud by to bylo ještě v krátké době po ictu, potom by s pravidelnou rehabilitací a cvičením pod dohledem odborného personálu mohl třeba zapojit končetiny a obnovit činnost postižených mozkových center. Najít rehabilitaci třeba s ručními pracemi pro rozvíjení motoriky. Ostatně to k dg. RS velice a moc podtřebuje aby netuhly končetiny. Cvičit a cvičit, masírovat, polohovat. V partě spolupacientů by mohl najít zase spojení s okolím a zpětně se tak integrovat alespoň částečně. Zbavit se stresů a pocitu bezvýchodnosti a falešné"odpovědnosti" za ženu, která neulehčuje.

Paní by měla "méně starostí" a více času na to aby se starala o sebe a budoucnost. Protože bez aktivního přístupu a snahy manipulovat sebe samu, nevidno východiska. S depresí by se mohla léčit na psychiatr. ambul. a zapojit se tak v rámci léčby do skupinové terapie v "Denním sanatoriu".
To si nárokuje denně aktivně se podílet v půldni na terap. sezeních kde je cíleno objektivní nahlížení do problematiky vlastních povah a kde se může naučit jinak uvažovat a zapojovat. To kdysi bývalo hrazeno snad i pojišťovnama. Odpoledne se pac. vrací do svého prostředí. Ovšem, vyžaduje to snahu, ochotu a neodmlouvat a nehledat zase nějaké "viníky" proč to nejde. Bez změny zůstane přítěží sobě, dětem a bez příjmu...odtud bych začala. Snad navštívit nějakou soc. právní poradnu a necht ji ukázat východisko tohoto typu, aby pochopila, že bez svého vlastního podílu se neobejde.
Jinak radím - nenechat se vydírat nátlakem a manipulací o suicid. pokusech. Kdo tím vyhrožuje, prezentuje jen nátlak a demonstraci.
Za to nenese nikdo odpovědnost... kromě jí samotné. Ve škole nás učili, že je dobré otevřít okno a říct, že se budete dívat, jestli se jí to povede...prý to bere vítr z plachet. Ale riskuješ, že budeš shledána nepohodlnou, jelikož jsi prohlídla...

Moc se přimlouvám, Jardine, aby tohle vlákno zůstalo. Je to nesmírně důležité téma a pomohlo by asi opravdu mnohým hledajícím, kteří nemají odvahu přiznat svá trápení - zatížených a milujících dětí z rodin s pluton. dominantním rodičem nebo jiným členem rodiny. Sešlo se tu řada dobrých rad a zkušeností všech. Držím pěsti, rozumím a cítím; mám taky Venuši v Rybách účastnu Tkvadr. s lunou na apexu... viz vlákno o Saturnu.

Věra
člen


# Zasláno: 16.6.2010 16:06  - Změnil/a: Věra
Odpovědět 


Jardine - ještě pohlazení za statečnost mamky se dvěma dětma, která bravurně kormidluje a neztrácí cit pro situaci a láskyplnnou účast

Kveta
člen


# Zasláno: 16.6.2010 16:48  - Změnil/a: Kveta
Odpovědět 


Jardine
vypovídání se z trablí, to se u nich nikdy nepěstovalo...je tam chlad, nedostatek intimity a důvěry...jsme se léta do toho nijak nemontovali, ani to nešlo...

Nějak si neumím představit, co si představuješ pod vypovídáním se z trablí. Že by ti tchyně plakala na rameni a ty plakala s ní? Nebo snad bys jí radila? Nebo její synové?
Já naopak oceňuji, že do manželských trablí děti netahali. A to ani jako dospělé.
Že jim pomůžete s hospodářstvím, když potřebují, to je chvályhodné. Ale řešit naprosto osobní a soukromé věci? To nikdy nedělá dobrotu.

Z letité praxe znám desítky a desítky případů, které jsou tomu vašemu podobné jak vejce vejci. Vždy jde o vztahovou nespokojenost. Dávno dospělé děti si na své partnery chodí stěžovat maminkám (vypovídat se z trablí), časem se pak diví, že jim mámy kecaj do života. Případně rodiče svou nelibost s partnerem řeší s dospělými dětmi a snaží se je získat na svou stranu proti tomu druhému. Obojí je špatně. Vypovídat se z trablí se dá jen osobně nezainteresovanému člověku. Třeba kamarádce nebo psychologovi.

Ptala ses na nějakou knížku. Mám pouze jedinou, která mi byla doporučena v době, kdy mé dceři byla zjištěna maniodepresivita. Také jsem tehdy navštívila psycholožku z důvodu, abych věděla jak s dcerou mluvit a jak se chovat, abych "maminkovskou láskou" spíš neublížila, ale byla jí nápomocna. Ta knížka se jmenuje Tvoje dítě jako šance pro tebe a je od Zdenky Jordánové. Myslím, že i když jde o manželovo rodiče, že nějakou tu šanci pro sebe tam objevíš.

A ještě se můžeš podívat do horoskopu na 10., 11. a 12.dům a vše co k nim patří, podle toho zjistíš svůj přístup k rodině manžela, jejich hodnotám a komunikaci uvnitř rodiny. Ne snad, že by oni tací byli. Ty na ně tak nahlížíš a vůči nim zaujímáš postoj

Kveta
člen


# Zasláno: 16.6.2010 16:59 
Odpovědět 


Jardine, Věra

Když jsem začala psát, ještě tu Věry příspěvek nebyl.
V mnohém Věro radíš dobře, ale špatné osobě. Toto bys měla říkat přímo oné paní, co by měla a jak by měla dělat. Jinak na sebe Jardine bereš zodpovědnost za vše, co po těch krocích bude následovat.
A v případě, že otevřeš okno (viz pokyn výše, i když na vsi asi nejsou vícepodlažní domy) a paní skočí? Srovnáš se s případnými pocity viny?

neo
ohnout přes koleno a jednoduše ji vylískat. Dřív se to dělávalo když ženská tropila :-)
Dřív snad beztrestně ano. Dnes se tomu říká domácí násilí

neo
člen


# Zasláno: 16.6.2010 19:03  - Změnil/a: neo
Odpovědět 


Květo

musím nejdříve gratulovat k tvým postojům a cestě po které jdeš :-). Co se týče domácího násilí a to nejen na ženách, ale i prarodičích taky dávám palec dolů.
Někdy je i řešení i prosté fyzické, když jde o hysterku ... .

Jardine
člen


# Zasláno: 16.6.2010 21:09  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Věra, Květa

děkuji oběma za příspěvky, to všechno jsou pro mě cenné postřehy ... to je právě to, co se mi na tomhle foru líbí; že tu každá (ý) máte svůj autentický názor a na každém je kus pravdy.

Nějak si neumím představit, co si představuješ pod vypovídáním se z trablí.... Vypovídat se z trablí se dá jen osobně nezainteresovanému člověku. Třeba kamarádce nebo psychologovi.

No, tohle ja takový ten můj náhled daný naší rodinou. U nás se z trablí vypovídá fest. Maminka z trablí s chlapy a babičkou, babička s trablí s maminkou a jejími chlapy... a tak to jde dál a dál :) Většinou se vypovídávají mně, akorát já se se svou Lunou-Saturn moc nevypovídávám, spíš funguju jako nárazník. No, prostě jsem si myslela, že vypovídávací model je normální .... ale na tom co říkáš něco je.

A ještě se můžeš podívat do horoskopu na 10., 11. a 12.dům a vše co k nim patří, podle toho zjistíš svůj přístup k rodině manžela, jejich hodnotám a komunikaci uvnitř rodiny. Ne snad, že by oni tací byli. Ty na ně tak nahlížíš a vůči nim zaujímáš postoj

Jo, toho jsem si vědomá ... že na na ně nějak nahlížím a zcela nezaujaté to nebude. Určitě je tam nějaká projekce ... nějaké ty moje hlubinné strachy z odměřené kritiky a "rovnání do latě", které jakoby mi tamto prostředí ztělesňovalo. Ty pobyty tam, to jsou pro mé jankovité já (moje beraní planety v opozici na Urana) velkými lekcemi v sebeovládání .... právě proto jsem, a to zdůrazňuji, nikdy do ničeho nezasahovala a snažila jsem se být maximálně diplomatická, což byla mnohdy nesmírná fuška.

Ta knížka se jmenuje Tvoje dítě jako šance pro tebe a je od Zdenky Jordánové

Díky za tip; už jsem o ní slyšela, a pokud mi nepomůže s tchánovými, určitě se bude hodit u mého plutonského dítka

Dnes se tomu říká domácí násilí

No, já jsem ten neův příspěvek brala jako vítanou dávku odlehčení od tíživého tématu ... nějak mě nenapadlo brát do doslova

Moc se přimlouvám, Jardine, aby tohle vlákno zůstalo.

Tak já ho tu, Věrko, zatím nechám ....

. 1 . 2 . 3 . 4 . >>
Vaše odpověď
Tučné písmo  Kurzíva  Podtržení  Image Link  URL Link  ... zakázat smajly

Napište číslem součet 3+5


Přihlašujte se s malým počátečním písmenkem.
Příklad: do políčka jméno, napíšete "péťa", přihlásí to nick "Péťa".
» jméno  » Heslo 

Vyplňte prosím jméno. Pokud nejste registrovaný uživatel, napište pouze jméno bez hesla.
Když nenapíšete žádné jméno, doplní se automaticky univerzální "zapomněl/a na jméno".
 
Astrologické forum / Babinec / Trable rodinné








Powered by miniBB™ © 2001-2022