Domů - Statistika - Registrace - Hledat - | Texty | Galerie | Návod | Zachráněné |Astrologické stránky
Astrologické forum / Různé / Moudrost ukrytá v pohádkách a příbězích
Autor Zpráva
Jardine
člen


# Zasláno: 28.2.2010 08:35  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ahojte, vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti a jsem denně obklopená pohádkami, nedá mi to nepřemýšlet o jejich skrytém poselství ... ne nějakou kulturně antropologickou nebo literárně kritickou metodou, ale spíš očima velkého dítěte, které sice už vyrostlo a něco zažilo, ale v jádru nepřestává být dítětem

Zrovna dnes odpoledne u nás běžela pohádka o panáčkovi Noddym z Města hraček (od známé anglické pohádkářky Enid Blytonové), která mě zaujala.

Příběh:

Noddy dostane knížku o raketách, listuje si v ní a sní o tom, že si raketu postaví a zalítá si. Pro svůj záměr získá svého trochu přitroublého kamaráda Méďu. Oba ale nejsou úplně včerejší, a tak vědí, že se musí obrátit na pomoc někoho moudřejšího. Zajdou za místním mechanikem panem Šroubkem, který si vždy ví rady a navíc každý problém, i sebezapeklitější, vítá s nadšeným voláním "Ó, to se mi líbí! To je úkol!" Šroubek jim vysvětlí, že na raketu musí sehnat součástky, a poskytne jim k práci svojí dílnu. Než jim však může začít pomáhat, přihasí si mu to do dílny rozbitý klaun, a Šroubek tudíž nemá na kluky čas. Noddy s Méďou se tedy dají do shánění součástek sami. Je to namáhavé pátrání, které vyžaduje pomoc dalších lidí, včetně místního policajta pana Poldíka, který bdí nad tím, aby vše bylo nabyto zákonnou cestou. Do toho musí čelit pochybovačství rejpavé opice Marty, která je neustále upozorňuje, že jim to nikdy nepoletí, protože opravdovu raketu umí postavit jen expert, ne malý kluk.

Nakonec součástky seženou, raketu sestaví a slavnostně ji představí obyvatelům Městečka hraček. Do nadšení všech přítomných zazní protivně kritický hlas opice Marty - raketa je k ničemu, protože nemá motor! Noddy posmutní, Marta má pravdu .... součástky jsou kompletní až na motor, na který zapomněli. Raketa nevzletí. Je moment krize a zmaru. Noddy to se skloněnou hlavou přijímá.

Vtom z davu vystoupí skřítek-čaroděj Vševěd, jenž přebývá v lese, stranou Města hraček. Zkroušené stavitele pochválí, že se opravdu snažili a na raketě ze všech sil pracovali. Proto jim pomůže malým kouzlem. A raketě vdechne energii, která ji odpálí k nebesům....

Šťastný Noddy se proletí tak, jak vždy snil, a příběh končí tím, že ze svých cest přinese hvězdu té, která mu nevěřila, opici Martě.

Tenhle "obyčejný animák" mě hodně zaujal, protože vyjadřuje to, čemu sama věřím .... že když se člověk fakt snaží, přestože nedokonale, nakonec svého cíle dosáhne, někdy i trochu s "postrčením vyššího Já" (nebo jak tomu chceme říkat), kde na to sám nestačí.

Tož tak ....omlouvám se za ten úlet od astrologie do říše dětství

Kdybyste někdo měl příběh, který podobným způsobem oslovuje vás, ráda ho uslyším!

Zajíc MilenaP
člen


# Zasláno: 28.2.2010 11:41 
Odpovědět 


Jardine,
se zájmem jsem si znovu teď přečetla Alenku v říši divů ( překlad Císaře ) a pokud chceš více o pohádkách, rozebírat je a hledat neco smysluplnějšího, doporučuji Kreativní myšlení - Martin Mrskoš, přednášky, Horus
tady:URL

Jardine
člen


# Zasláno: 28.2.2010 12:56  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ahoj Mileno, díky za link!

Klobouk dolů před každým, kdo se odvážil překládat Alenku, je to jeden jazykovej špek za druhým! Už se těším na filmové zpracování, teď někdy půjde do kin.

Mojí nejsrdečnější záležitostí byl a je Nekonečný příběh ...a taky Rybaříci na modré zátoce, jestli tu dřevní knihu pro mládež někdo znáte. Tu miluju dodnes, je i nádherně ilustrovaná. http://www.antik-klariani.cz/index.php?main_page=p opup_image&pID=3036

hanka
člen


# Zasláno: 28.2.2010 14:24 
Odpovědět 


Jé, Rybaříci!!! Vím, znám, Karel Nový, žejo.
Ještě jsem četla podobnou knížku od stejného autora - Potulného lovce - o lišce a jejích toulkách a dobrodružstvích. Ale není to pohádka ani nějaké podobenství či poselství.

Jardine
člen


# Zasláno: 28.2.2010 16:07 
Odpovědět 


Hanko, ti Rybaříci nijak esoteričtí nejsou, ale je tam takový ten mýteček o vzniku a rozmnožení rodiny a to my Luny v Raku rády

Zajíc MilenaP
člen


# Zasláno: 28.2.2010 19:48 
Odpovědět 


Antoine de Saint Exupéry
Malý princ
Jako olivy vydávají nejlepší olej, když se nejvíc mačkají, tak umělec vytvoří nejlepší svá díla zatímco se nachází na samotném dně bytí. A nejinak je to s Malým princem.URL

Zdendula



# Zasláno: 1.3.2010 08:55 
Odpovědět 


Sama jsem dosti vášnivou pohádkářkou, ráda se do pohádek a příběhů nořím, avšak málokdo to o mně ví.

Těch pohádek, knížek a příběhů, které jsem si v dětství zamilovala bylo více, protože jejich pročítání bylo tehdy hlavní náplní volného času.





Ráda vzpomínám na příběh z knihy Heidy děvčátko z hor od Johanny Spyri. Příběh dívenky, která v útlém dětství přišla o oba rodiče a musela žít u své poručnice necitelné tety Běty.

Ta časem nalezla pravého Heidina dědečka a děvčátko k němu vysoko do hor odvedla. Přestože se oba dosud neznali, velmi si na sebe přivykli. Dědeček měl pomocnici a společnici ve svém poustevnickém životě. Pásli ovce, vyráběli sýr a společně hospodařili. Velmi pookřál Heidinou přítomností a Heidy sílila na duši díky moudrosti svého dědečka a jejich společným večerním vyprávěnkám.

Po čase ji ale vychytralá teta vytrhla z bezpečí dědova domova a odvezla ji do města k rodině nechodící dívky Kláry, které měla býti společnicí.
Heidy a její bezprostřednost a jakási živočišnost měly na churavou dívku i její okolí uzdravující a terapeutický vliv. Tedy kromě slečny domácí vychovatelky a její vysoké odolnosti.

Stesk po domově ale sílil a tak ji dobrotivá rodina raději poslala zpět do hor k dědečkovi. Tam Heidy připravovala vše pro návštěvu přítelkyně Kláry na kolečkovém křesle a jejího otce. Klára byla v horách šťastná a díky svolení otce směla u Heidy v horách několik měsíců pobývat.

Právě v horách pak učinila Klára své první krůčky a při návratu jejího otce mu poprvé mohla vyjít vstříc.




Uprchlík na ptačím stromě - Ondřej Sekora


další z oblíbených příběhů, tentokráte ze života zvířátek.
Papoušek Modroušek tak moc toužil po svobodě,že ulétl svému chovateli z klece. Přiletěl až na ptačí strom ....

http://cs.wikipedia.org/wiki/Uprchl%C3%ADk_na_pta% C4%8D%C3%ADm_strom%C4%9B




Těch oblíbených příběhů bylo daleko více, škoda jen, že ty originální obaly knih z tehdejší doby se mi nepodařilo na netu nalézt. Ale i tak jsem se ráda rozvzpomínala na pročítání pohodových řádků a příběhů.

A vzpomínám dál ....

virgo63
člen


# Zasláno: 3.3.2010 11:21 
Odpovědět 


Poslyšte děti pohádku, o jednom chytrém zvířátku,
kohoutek jednou jeden byl a vozíček si urobil.
Měl čtyři kola vozíček, jak čtvero rudých jablíček,
a červené měl obroučky, byl vůbec celý hezoučký...

Znáte? Tu obrázkovou veršovanou knížku "Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa" jsem si nechávala velmi často od táty číst. Ta mi utkvěla v paměti. Ještě ji mám schovanou....

No a pak miluji Fimfárum od Wericha.
Četla jsem ji taky svým holkám a ještě raději ty pohádky dokola poslouchaly na gramofonových deskách, vyprávěné přímo Werichem. Starší dcera jich umí dodnes několik nazpaměť i se stejnou intonací, jako Werich. Bavila tím příbuzenstvo, když byla malá.

Pohádkám zdar!

Zajíc MilenaP
člen


# Zasláno: 4.3.2010 15:45 
Odpovědět 


Film - Hvězdné války - taky poučný

Zrovna pročítám A. O. Spare - Definování chaosu, pochopila jsem to, až jsem si přečetla Tao te ťing v překladu Egona Bondyho.

" Spare rozpoznal, že magie vyvěrá z mágovy podvědomé mysli a ne od nějakých „duchů" nebo „bohů" zvenku.

Stejně radil v Hvězdných válkách Obi-Wan Ben Kenobi i Lukovi Skywalkerovi, když ho seznamoval a učil zacházet se Sílou. Podal mu přilbu bez hledí a světelným mečem měl odrážet výpady létající elektrické výbojové koule. „Nic nevidím!", ohrazuje se Luke. „Síla tě povede! Nechej se vést Sílou!", poučuje ho Ben. "

Turnovský



# Zasláno: 4.3.2010 19:37 
Odpovědět 


Jozef Karika uvádí v poznámkách na str.384 Zóny stínu rozkošný příklad:

Setrvávání v magickém meta-modelu není jednoduché a vyžaduje vysokou míru
vnitřní transformace osobnosti praktika. Tegtmeier k tomu píše: „I když se meta-
-model jeví být úplně zřejmý, zdá se, že v praxi mnoho lidí pociťuje v jeho vnitřním relativismu něco znepokojivého. Velmi často se to děje začátečníkům v magii. Typický dialog o této záležitosti se může vyvíjet následovně:

Existují duchové?
V démonologickém modelu ano.
A v energetickém modelu?
V energetickém modelu jsou subtilní formy energie.
A co v psychologickém modelu?
V psychologickém modelu pracujeme s projekcemi nevědomí.
Co se potom děje v informačním modelu?
V informačním modelu jsou informační klastry.
Dobře, ale existují tedy duchové, nebo ne?
V démonologickém modelu ano.

hanka
člen


# Zasláno: 4.3.2010 19:47 
Odpovědět 



Jo, to je dobrý!
Ještě můžeme přidat třeba v současnosti tolik oblíbený model angelologický (což je vlastně model démonologický, ale raději by se to nemělo moc zdůrazňovat, aby se angeloložky nevyděsily).

Turnovský



# Zasláno: 4.3.2010 20:58 
Odpovědět 


angelologický
navrhuji termín angelomanický

Zajíc MilenaP
člen


# Zasláno: 4.3.2010 22:47 
Odpovědět 


Angelomaniaci určitě mají své tajné názvy, které nesdělují, jen zasvěceným.

Spare vysvětluje, jak je to a co se děje mezi 2 částicemi. Dám odkaz na Okulturu, jen nevím, jestli se to objeví, já jsem tam registrovaná.
Nelekejte se autoportrétu Spareho, vypadá jako A. Hitler. On tedy popisuje toto:

Řekněme, že se k sobě 2 šástice dostaly tak blízko, že jejich negativní náboje mezi sebou začaly reagovat, což způsobilo, že se začaly vzájemně odpuzovat. Jak dokonají tuto změnu v hybnosti?"
„Podle kvantové elektrodynamiky se tak stane tím, že si vymění „virtuální" foton. Jeden elektron ho vyšle a ten druhý ho absorbuje, a tak opravdu jeden druhého odpudí.
Ten foton je „virtuální" proto, že okolostojícím pozorovatelem nemůže být zahlédnut, neboť se zcela odehrává při interakci. Je ale naprosto reálný a emise a absorpce virtuálních fotonů je základem elektromagnetických interakcí."
„Otázkou, která zde má pro náš účel význam, jest, odkud tento foton pochází. Nevychází z jednoho elektronu, ani se neukládá v druhém, jako když se kulka odrazí od jedné skály do druhé.

Elektrony samotné zůstávají beze změny kromě jejich pohybové energie. Či spíše foton vznikl z ničeho v pnutí interakce. Podle současné teorie když se dva elektrony dostanou k sobě příliš blízko, začne se mezi nimi dostávat do interakce jejich vlnění, a buďto se začnou vyrovnávat nebo vzájemně posilovat. Vlnění je niterně svázáno s vlastnostmi podobnými elektrickému náboji a mohli bychom takto očekávat, že se náboje obou elektronů změní.
Jenže elektronový náboj se vůbec nemění; vždy má hodnotu 1.602 x 1-19 coulombů.
Namísto toho se objeví ve vakuu virtuální fotony a začnou pracovat na uvedení systému do rovnováhy.

Stres je plodí a jejich stvořením se stres odstraňuje. Austin Osman Spare pochopil tento princip s ohledem na magické jevy dávno předtím, než vědci fotony objevili nebo začali experimentovat v oblasti vědy o chaosu."
URL

Ať žijí duchové, opravovali hrad Brtníkovi z Brtníku, popíjela se Alpa, výborné to mazání.

Jardine
člen


# Zasláno: 4.3.2010 23:55  - Změnil/a: Jardine
Odpovědět 


Ještě že to s těmi modely není moc profláklé ... co by si počala zážitková turistika po strašidelných domech, třeba v Anglii, kde se to duchy jen hemží! Kdyby se v brožurkách pravilo, že v panském sídle straší subtilní formy energie či dokonce projekce návštěvníkova nevědomí, to by šel asi byznys dolů

A dětská filmová klasika Ať žijí informační klastrové! .... to by u malých diváků taky patrně neprošlo.
Jen informatici, ti by si to možná pustili dvakrát.

Zajíc MilenaP
člen


# Zasláno: 25.3.2010 18:15 
Odpovědět 


Holka,
že Ty nejsi z Holomoca. Bude tam přednáška" PSYCHOANALYTICKÝ VÝKLAD POHÁDEK S PROF. ALENOU PLHÁKOVOU "

8. duben 2010 - 18:00 - 20:30

Té & Café Kratochvíle, Olomouc, Sokolská 36 (blízko kina Metropol)

URL

xaver



# Zasláno: 26.4.2010 09:06 
Odpovědět 


Hm, vidím tu zajímavé pohádkové téma. Také se rád připojím a povyprávím zkazku, kterou jsem jako malý raubíř tak rád slýchával od své pra-báby.

-

To takhle jednou v lese Řáholci žila jedna stařičká a samotářská liška. O společnost příliš nestála a tak ji bylo jen zřídka vidět, že by se vypravila byť jen na okraj lesa nebo snad na obhlídku drůbeže v nedaleké vesnici. To spíše až postupem času. Nedaleký soused Rumcajs ji se svojí rodinkou vůbec neznepokojoval a tak si vedla svůj poklidný samotářský život.

Občas však směrem k blízké vesnici nahlížela jen tak mezi stromy a její ruch a život ji jakoby fascinoval. Ale kdepak naše liška, aby se malounko více přiblížila. Z povzdálí a s uspokojením pozorovala malou dětskou drobotinu, jak si hraje a dovádí. Běda však, objevili li se vesničtí holomci. Rádi se jak kohouti na dvorku naparovali, pošťuchovali a hádali, ba dokonce ani ke rvačkám a potyčkám nemívali daleko. To pak hnedka vymýšlela, jak ty jejich horké makovice zchladit.

Pan rychtář, tak ten se staral o svoji domovinu jak nejlépe jen to šlo. Však měl také k ruce spoustu pomocníků. Nejvíce si však zakládal na zdraví svých spolu-osadníků a tak jakmile někdo ochořel, ihned jej obklíčil dav jeho felčarů z celého širého okolí. A ti mu dali panečku, nebylo divu, že drobná stonání a poranění raději každý ukrýval.

No a jak už to tak na venkově bývá, žili byli zde lidé opravdu různí. V každém z těch dvanácti venkovských domů byl vždycky nějaký ten felčar nebo mastičkář. Selky a pacholci pracovali na polích a pěkně po starodávnu vázávali snopy. Sedláci sváželi vše na svých vozech tažených kravkou, někde i koněm do stodol. Přes zimu se drávalo peří, což bývaly příležitosti pro sousedská setkání a klábosení, které si snad nejvíce zamilovaly děti.
Na vsi se hojně vyskytovali také námezdní dělníci, řemeslníci, hokynáři, ale potkat zde bylo možné třeba i válečného veterána, který tak rád po švejkovsku vykřikoval, že je udatný, silný a zdráv díky výcviku, drezuře a strastem, kterými prošel, když za císaře-pána bojoval.

Faru obstarával pan farář José, který se pravidelně staral o pastvu pro duši svých svěřenců a boží slovo vytrvale přenášel a objasňoval. Pan lékárník samo sebou také nesmí býti opomenut. Bylo zde velmi mnoho dalších tváří, povah i osudů.

Liška ráda posedávala na okraji lesa a pozorovala to hemžení. Ale to jen tehdy, když nebyl na blízku místní hajnej. Byl to vskutku drsnej chlap, známej jako neochvějný střelec. Brr dobře o něm liška věděla. Totiž o jarmarcích, křtinách nebo svatbách on hrával na housle. Prostě pan muzikant, ve vší úctě. Záliba v jeho libých tónech byla málem naší lišce osudnou. Měl na ni totiž dlouho políčeno. Jednou ji svým přelíbezným fidláním vylákal na palouk, kde byli v mlází ukryti vesničané. Lišku chtěli lapit do pytle a notně jí vyprášit kožich, za všechny ty kousky, které jim za celý čas provedla. Kdo ví, kde se vzala také ta posedlost, že ona jistě roznáší vzteklinu.

Bystrost se lišce ale nedala upřít a tak hajného líbivé muzicírování, protkávané předstíraným nezájmem přece jen prohlédla.

No, upláchla jim, samo sebou. V Řáholci je v bezpečí a pozoruje vzbouřence, kterak krotnou únavou. Prodírají se tím malým venkovským pralesem, jak se snaží vystopovat její doupě a sem tam se i břinknou do hlavy o nějakou tu vzrostlou větev. No a pan hajnej ? Trošínku se pochroumal pádem, když přehlédl hovno svého hrubosrstého jezevčíka Bena, který byl s ním, když líčil na lišku. Rázem byl ale v péči zdravotních sestřiček a jistě dobře prospívá.

Lidé jsou to v jádru dobří, jen ten jejich prapodivný způsob soužití tak nějak nepřestává lišku fascinovat. I liška si vede dál svůj podivínský samotářský život a tak se tak nějak okukují navzájem. Pod tou košatou lípou na návsi, hned vedle kašny mají dokonce vesničané umístěné jakési kolečko. Bůh ví, proč se nad ním neustále shromažďují, radí a dumají. Inu, tuze podivný to lid ... :-)

Dagmar
člen


# Zasláno: 27.4.2010 20:38 
Odpovědět 


Děkujeme za pohádku

Vaše odpověď
Tučné písmo  Kurzíva  Podtržení  Image Link  URL Link  ... zakázat smajly

Napište číslem součet 3+5


Přihlašujte se s malým počátečním písmenkem.
Příklad: do políčka jméno, napíšete "péťa", přihlásí to nick "Péťa".
» jméno  » Heslo 

Vyplňte prosím jméno. Pokud nejste registrovaný uživatel, napište pouze jméno bez hesla.
Když nenapíšete žádné jméno, doplní se automaticky univerzální "zapomněl/a na jméno".
 
Astrologické forum / Různé / Moudrost ukrytá v pohádkách a příbězích








Powered by miniBB™ © 2001-2022